ANKETA: Co očekáváte od novely insolvenčního zákona?

20.4.2016
Rubrika: Insolvence, Ostatní

Co očekáváte od novely insolvenčního zákona?

   V minulých dnech vláda schválila návrh novely insolvenčního zákona. Protože nás zajímaly názory insolvenčních správců i advokátů na tuto navrhovanou právní normu, některých jsme se zeptali: "Co od novely insolvenčního zákona očekáváte?" Tady jsou jejich odpovědi:

 

   JUDr. Pavel Berger, advokát, člen Rady expertů ASIS:

   "Důvodová zpráva k vládnímu návrhu novely insolvenčního záona uvádí, že tato by měla přinést změnu systému přidělování insolvenčních věcí, posílení dohledu nad výkonem funkce insolvenčního správce, zvýšení transparentnosti insolvenčního řízení, omezení administrativních úkonů insolvenčních soudu a posílení doručování dokumentů do datových schránek, regulace subjektů poskytujících služby související s institutem oddlužení,

intenzivní ochrana před šikanózními insolvenčními návrhy.

   Od připravované novely insolvenřního zákona očekávám, že bude zvýšena ochrana dlužníka ve fázi před zahájením insolvenčního řízení, neboť by návrh na povolení oddlužení a insolvenční návrh měl být sepisován a za dlužníka podáván pouze v insolvenčním zákoně vyjmenovanými subjekty a to konkrétně advokátem, notářem, insolvenčním správcem, nebo takzvanou akreditovanou osobou. Z toho lze dovozovat, že tím dojde ke zvýšení šance, že bude o návrhu na povolení oddlužení, respektive následně o samotném schválení oddlužení rozhodnuto kladně. Bezpochyby by mělo dojít k zamezení finanční zatíženosti dlužníka v souvislosti se sepsáním návrhu na povolení oddlužení, když je navrhována cenová limitace za zpracování tohoto návrhu.

   Novela podle mého názoru bude znamenat vstřícnější přístup k podnikatelům při řešení jejich úpadku formou oddlužení, když posouvá význam souhlasu věřitelů tak, že nově formuluje tento institut následujícím způsobem v § 389 odst. 2 písm. a) IZ:

   „Dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde; platí, že věřitel souhlasí, pokud nejpozději spolu s přihláškou své pohledávky výslovně nesdělí, že s řešením úpadku oddlužením nesouhlasí, a toto své stanovisko odůvodní“.

   Doposud bylo na dlužníkovi – podnikateli, aby insolvenčnímu soudu doložil souhlas věřitele s řešením úpadku formou oddlužení nebo tento souhlas alespoň tvrdil. Nyní by měla být tato věc přenesena na věřitele a jejich aktivitu.

   Vládní návrh novely insolvenčního záona by podle mého názoru měl přispět ke zjednodušení procesu oddlužení podnikatelů, jakožto formy řešení jejich úpadku."

   Ing. Zdeňka Kanevová Staňková, ohlášený společník, Indra – Šebesta v.o.s.:

   "Hlavně zefektivnění insolvenčních řízení, především způsobu řešení úpadku oddlužením. Navrhovaná novela přináší spoustu dílčích změn, které určitě budou ku prospěchu soudu, insolvenčním správcům, věřitelům i dlužníkům. Ale změny týkající se oddlužení, zvláště v oblasti přezkumu a schůze věřitelů, jsou nepochybně přelomové, a povedenou nejen k odlehčení administrativy insolvenčním soudům, ale i k efektivnímu využití času insolvenčních správců."

   Mgr. Lukáš Pachl, insolvenční správce:

   "Především očekávám v jaké podobě bude předložený návrh schválen v Poslanecké sněmovně ČR. Přestože novela obsahuje řadu pozitivních prvků, mezi než lze řadit snad už konečné vyjasnění principu fungování provozoven insolvenčních správců a s tím související snaha o rovnoměrnější dělení věcí mezi insolvenční správce a také regulace činností souvisejících se zpracováním insolvenčních návrhů. Na druhou stranu zde jsou i otázky, které mohou působit potíže a týkají se zejména problematiky kontrolní pravomoci Ministerstva spravedlnosti ČR ve vztahu k insolvenčním správcům, kde může jejich předpokládaný výkon narážet na povinnost zachovávat mlčenlivost ze strany insolvenčního správce. Lze však současně uvést, že otázka mlčenlivosti je ve značném rozsahu prolomena už samotným principem publicity insolvenčního řízení, takže se může jednat pouze o kosmetické dopřesnění požadavků Ministerstva spravedlnosti ČR na insolvenční správce, aniž by toto vzbudilo zásadnější kontroverze. Z mého pohledu asi nejproblematičtější ustanovení novely je opuštění principu soudního přezkumného jednání v průběhu oddlužení, zejména pak v případech následného překlopení oddlužení do konkurzu. Byť se tato změna nemusí zdát nijak dramatická, z mého pohledu se jí značným způsobem mění role jednotlivých procesních subjektů v řízení. Nemyslím si, že soudní přezkum přihlášek, tak jak je standardně nastaven dnes, by kohokoliv přílišně zatěžoval. Obvykle trvá jen pár minut a koná se bezprostředně před schůzí věřitelů, která se v rámci oddlužení nadále bude konat. Vyčleněním této pravomoci do rukou insolvenčního správce rovněž nedojde k jakémukoliv zrychlení ani zeefektivnění řízení."

   JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D, advokát a insolvenční správce:

   „Samozřejmě – žádnou právní úpravu nelze koncipovat tak, aby ji nebylo možno zneužít. Nicméně plánované změny v postavení věřitelů, potažmo v otázce jejich hlasovacího práva, k nepravostem přímo vyzývají. Toho si je ostatně dobře vědomo i občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu, které mimo jiné vyjádřilo přesvědčení, že přijetí novely povede ke zhoršení postavení insolvenčních věřitelů v souvislosti s okleštěním řady jejich práv.

Změn (zhoršení) v postavení věřitelů lze v novele nalézt více. Za nejpodstatnější však pokládám novou úpravu svolávání schůze věřitelů, respektive rozšíření možnosti insolvenčního soudu ingerovat do otázky hlasovacích práv.

   Filozofie insolvenčního zákona jako předpisu pro-věřitelského, který s ohledem na neblahé (a leckdy dosti divoké) zkušenosti s předchozí konkurzní realitou dává věřitelům širokou možnost kontroly nad insolvenčním řízením, se zdá být zapomenuta.

   V případě politického vedení Ministerstva spravedlnosti ČR je to pochopitelné, neboť oslabování práv věřitelů je sice laciné, leč marketingově velmi vděčné. Ministerstvo však při své krátkozrakosti nevidí, že oč se sníží vliv věřitelů (o jejichž peníze v řízení konec konců jde), o to vzroste moc soudů a soudních funkcionářů. Obrovské pravomoci insolvenčních soudců i představitelů státní správy insolvenčních soudů přitom nejsou nijak vyváženy odpovědností a přezkoumatelností jejich postupu. Přijetím „protimafiánské“ novely tak bude opsán podivuhodný oblouk: od berkovské éry k normálu a zase zpět.

   Lze uzavřít, že ve světle shora uvedeného je nutno považovat za zcela případné varování občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, že dobové prameny ke všem úpravám úpadkového práva na území České republiky (počínaje Josefinským konkursním řádem) dokládají, že vždy, když věřitelé ztratili důvěru v to, že úpadkový proces podléhá jejich efektivní kontrole, začali se uchylovat k obcházení úpadkové úpravy formou individuálních dohod s dlužníky a celý systém bylo nutno následně reformovat (srov. např. Štajgr, F.: Konkursní právo, Nakladatelství Všehrd, Praha 1947).“

   Mgr. Adam Sigmund, advokát, insolvenční správce se zvláštním povolením:

   "Podle mého názoru je novela v současné podobě ve svém celku přínosem pro zkulturnění a zlepšení stavu insolvenčního prostředí a pro postavení subjektů insolvenčních řízení. Bezesporu přinese zefektivnění a zjednodušení institutu a realizace oddlužení; a to zejména z pohledu soudu (odbřemenění od části agendy) a dlužníků (zjednodušení procesu a odstranění zbytečných překážek). Z pohledu insolvenčních správců dojde konečně k nastoleni zákonného pořádku a řádu ve věci poboček, zmítaných doposud chaosem. Některé části novely mohou být vnímány kontroverzně, ale v celku ji vnímám jistě pozitivně jako krok vpřed."

   JUDr. Ing. Světlana Semrádová Zvolánková, advokátka:

   "Takzvaná revizní novela insolvenčního zákona má nabýt účinnost od 1. 9. 2016. Její přijetí bylo velmi komplikovaným a zdlouhavým procesem, otázkou však zůstává, zda nešvary původně vytýkané navrhovateli této novely, byly odstraněny. Novela se zaměřuje především na ochranu dlužníků, jako slabší strany. Dále se novela pokouší o zvýšení transparentnosti a urychlení celého procesu řešení úpadku, a to tak, že omezí „podvodné oddlužovací společnosti“, „šikanózní návrhy“ a změní systém přidělování insolvenčních věcí.

Jednou z věcí, která tak má naplnit všechny tyto uvedené cíle, je zavedení podmínky získání akreditace pro ty subjekty, jejichž předmětem činnosti mají být právě služby související s oddlužením. Vedle advokátů, notářů, insolvenčních správců a subjektů, jež získají akreditaci ministerstva spravedlnosti, pak výčet subjektů, jež budou oprávněny služby oddlužení poskytovat, uzavírají neziskové organizace. Nastává tak nově situace, kdy si dlužník již nebude moci návrh na povolení oddlužení vyhotovit sám. Domnívám se, že regulace subjektů poskytující služby v oblasti insolvence je správným krokem, pokud se týče požadavku na odbornost těchto subjektů. Takové nastavení systému povede k ochraně dlužníků tím, že tuto činnost nebudou moci vykonávat nekvalifikované či dokonce podvodné subjekty, ale též by kvalifikovanost poskytovatelů služeb oddlužení měla vést ke zkvalitnění a urychlení celého procesu řešení úpadku. Jako krok špatným směrem vnímám právě neziskové organizace, které mají zastoupit oddlužovací společnosti – jak uvádí důvodová zpráva - v největší míře. Neziskové organizace trpí nedostatkem množství personálu, ale i nedostatečně kvalifikovaným a odborným aparátem. Vedle nedostatku kvalifikovanosti neziskových organizací vyvstává i otázka jejich odpovědnosti.

   Je přínosné, že novela pamatuje na to, že advokáti, notáři a insolvenční správci budou připravovat insolvenční návrhy. Otázkou je však tzv. zastropování odměny za služby poskytované v souvislosti s řešením úpadku, kdy za řešení úpadku fyzické osoby si budu moci tito poskytovatelé služeb oddlužení účtovat maximální cenu 4.000,- Kč (6.000,- Kč v případě oddlužení manželů). „Akreditovaní poskytovatelé služeb“, právě neziskové organizace, si však naopak nebudou moci odměnu účtovat žádnou, což povede k tomu, že dlužníci budou preferovat tyto poskytovatele služeb oddlužení, ač tito budou méně kvalifikovaní a povede to jen ke zhoršení kvality insolvenčních návrhů a zvýšení byrokracie a přetížení soudů. Poskytování služeb v oblasti oddlužení je velice náročné jak časově, administrativně, tak psychicky, nemluvě o potřebných odborných znalostech. Jednotná výše odměny navíc nereflektuje rozdílnou složitost případů. Výsledkem a důsledkem neadekvátní odměny tak bude snížení počtu osob tyto služby oddlužení poskytujících.

   Omezený zájem poskytovatelů služeb oddlužení způsobí dle mého názoru též úprava „přídělového systému“ insolvenčních věcí, kdy poskytovatelům služeb již insolvenční věci

nebudou přidělovány za každou provozovnu zvláště, ale každý z poskytovatelů služeb bude oprávněn do seznamu insolvenčních správců zapsat pouze své sídlo či jednu ze svých provozoven.

   Pokud se týká šikanózních insolvenčních návrhů, zde novelu zákona vítám, jelikož dle novely nedojde v první fázi k okamžitému zveřejnění insolvenčního návrhu podaného ze strany domnělých věřitelů v insolvenčním rejstříku, a to do té doby, než bude věřitelský návrh takzvaně předběžně posouzen, a to z hlediska jeho důvodnosti. Taková právní úprava zamezí nejen poškození dobré pověsti, ale i majetku subjektů, na které jsou šikanózní návrhy podávány. Tento postup by též měl snížit počet těchto šikanózních návrhu, a to téměř na nulu, jelikož bude zmařen účel, za kterým věřitelé tyto šikanózní návrhy podávají. Zároveň by mělo dojít k odlehčení soudní soustavy. Za méně šťastné považuji rozhodnutí omezení okruhu osob oprávněných nahlížet od insolvenčních spisů, a to na navrhovatele a dlužníka, jelikož tato změna je spíše proti principu transparentnosti insolvenčního řízení."

   (kž)